Různé plastové materiály, jako je PVC, CPVC a polypropylen, vykazují jedinečné vlastnosti tepelné roztažnosti. Při vystavení teplu se tyto materiály mohou výrazně roztáhnout, což může změnit uložení ventilu a vyrovnání v potrubním systému. Tato nesouosost může vést k namáhání spojů a potenciálním netěsnostem. Naopak při nízkých teplotách se některé plasty stávají tužšími, ztrácejí tažnost a zvyšují riziko lomu při mechanickém zatížení. Pokud je například ventil vystaven během provozu poklesu teploty, nemusí se ohnout, jak je potřeba, aby se přizpůsobil změnám tlaku, což má za následek prasknutí nebo selhání. Pochopení těchto vlastností je nezbytné pro výběr správného materiálu ventilu na základě očekávaných tepelných podmínek.
Interakce mezi teplotou a chemickou odolností je zásadní pro určení životnosti a spolehlivosti ventilu. Vyšší teploty mohou urychlit chemické reakce, díky čemuž jsou některé plasty náchylnější k napadení agresivními látkami, což vede k předčasnému opotřebení nebo rozpadu. Například chlorovaná rozpouštědla mohou degradovat PVC při zvýšených teplotách, což má za následek strukturální selhání. Je nezbytně nutné prostudovat si podrobné tabulky chemické kompatibility poskytnuté výrobci, které berou v úvahu nejen použité chemikálie, ale také jejich koncentrace a teplotní rozsahy, kterým budou v průběhu času vystaveny. Doporučuje se pravidelná hodnocení podmínek chemické expozice, aby se materiály podle potřeby upravily.
Těsnění, často vyrobená z elastomerů, jako je EPDM, Viton nebo PTFE, hrají klíčovou roli při zachování integrity plastových ventilů. Změny teploty mohou vážně ovlivnit fyzikální vlastnosti těchto materiálů. Vysoké teploty mohou způsobit ztvrdnutí těsnění, ztrátu schopnosti stlačit se a vytvořit těsné těsnění. Naproti tomu při nižších teplotách mohou být těsnění příliš ohebná nebo dokonce zamrznout, což vede k neschopnosti udržet správné těsnění, když je to potřeba. Pro zajištění optimálního výkonu by měly být prováděny pravidelné kontroly těsnění a plány výměny by měly být v souladu s provozními teplotními profily. Použití těsnění speciálně navržených pro očekávaný teplotní rozsah může dále zvýšit spolehlivost.
Vztah mezi teplotou a viskozitou kapaliny je klíčovým faktorem v chemických procesech. Například s rostoucí teplotou klesá viskozita mnoha kapalin, což může vést k vyšším průtokům ventilem, než na jaký byl původně navržen. Toto neočekávané zvýšení průtoku může způsobit zátěž na následné zařízení, což vede k potenciálním poruchám nebo neefektivitě systému. Naopak nižší teploty zvyšují viskozitu, což může způsobit pomalý průtok a zvýšené tlakové ztráty ve ventilu. K řešení těchto odchylek může být nutné implementovat mechanismy řízení průtoku nebo regulátory tlaku, které se mohou přizpůsobit měnícím se podmínkám a zajistit konzistentní výkon bez ohledu na kolísání teploty.
Každý plastový ventil je dodáván se stanovenými provozními limity týkajícími se teploty a tlaku, které je nutné přísně dodržovat, aby se předešlo poruchám. Překročení těchto limitů může vést k deformaci, ztrátě funkčnosti nebo úplnému selhání ventilu. Například provoz ventilu navrženého pro maximální teplotu 80 °C při 100 °C může vést ke změkčení plastu, takže nebude schopen udržet tlak nebo integritu těsnění. Je nezbytné stanovit jasné provozní parametry a pravidelně monitorovat podmínky prostředí v systému, aby bylo zajištěno dodržování těchto limitů. Implementace alarmů nebo monitorovacích systémů může také pomoci při identifikaci, kdy se podmínky blíží kritickým prahům.
Kulový ventil PPH typ B DN15-100
